úterý 30. října 2012

Projekt Babička, recept č.1 Domácí kečup


Teď, s velkým zpožděním přidávám první recept z projektu, o kterém jsem psala již dříve...
Nedávno jsem celý den scanovala a procházela hromady papírků s recepty po babičce. Bylo to, jako bych s ní byla. Byl to zvláštní pocit, probírat se ručně psanými lístky, na rožcích zažloutlými a roztřepenými.


Jako první recept projektu jsem si, vzhledem k naší velké úrodě rajčat, zvolila domácí kečup. V babiččiných návodech byly hned tři, vybrala jsem ten, co mi padl do ruky první.



Pořád se nemůžu nabažit vůně a chutí domácích rajčat. Je to tak hrozně vzdálené tomu, co jako rajčata nabízejí v obchodech. Voňavá domácí rajčátka jsou pro mě symbolem pozdního léta. Pamatuju si, že už jako malé mi máma dávala do školy na svačinu misku domácích rajských jablíček. Milovala jsem je, nejradši jsem měla vždy tu jemnou slupku a sladká zrníčka. Někdo rajčata loupe a odstraňuje malinká zrnka, ale já si je v jídle užívám. A letos konečně můžu přijít na svoji zahradu a zakousnout se do stoprocentně bio rajčátka, které je ještě vyhřáté od sluníčka. V ústech je najednou exploze báječné šťávy.

Kečup je skvělý. Dělala jsem ho z poloviční dávky (kdyby náhodou nebyl úplně nejlepší), ale klidně dodělám další, byl přesně takový, jak jsem si ho přála a představovala. Babička holt věděla, co stojí za to si zaznamenat.


Rajčata jsem opláchnula a hodila do velkého hrnce. Nejdřív jsem je zkoušela krájet, ale pak jsem usoudila, že je to úplně zbytečné. Stejně se rozvaří, tak jsem do hrnce strčila ruce a vyžívala se v praskání červených kuliček. Byl to skvělý pocit, vždycky mě bavilo nořit ruce třeba do mísy plné fazolek, nebo čočky, nebo jen ručně míchat těsto či maso na sekanou. Má to něco do sebe. Kontakt s potravinou.





Potom jsem přihodila nakrájená jablka (ta byla zase krásná padaná – opět ze zahrady), koření a dala jsem to vařit. Vařila jsem asi půl až třičtvrtě hodinky. Potom jsem vytáhla koření a všechno rozmixovala (můžete klidně propasírovat, ale jak jsem psala, ta zrníčka a kousky slupek mě baví).
Vrátila jsem směs na sporák, přisypala cukr a přilila ocet – dala jsem o něco méně, než bylo v receptu. Mám raději sladší. Provařila jsem kečup a rozlila do nahřátých čistých sklenic. Uzavřela víčkem, obrátila hlavou dolů a nechala pár minut tak. Pak už putoval zase hlavou nahoru do spíže.
Dali jsme si ho k večeři jen s bramborami, pečenými v troubě na olivovém oleji a bylinkách. Lahoda.



Žádné komentáře:

Okomentovat