pondělí 1. října 2012

Kuchařský projekt Babička

Moji milí.
Po dlouhých úvahách a přemýšlení, jakým směrem se dále ubírat v mojí poměrně nedávno započaté kulinářské cestě, došla jsem k závěru, že když se chci někam posunout a něčeho dosáhnout, je třeba stanovit si nějaké cíle. To je logické.
Třeba jak to měla Julie v příběhu Julie a Julia. Ta byla taky na jakémsi rozcestí a s jejím plánováním a dodržováním cílů to nebylo dvakrát valné. Proto si stanovila projekt, uvařit v určité době nějaký počet jídel a ještě o tom psát blog. Já už blog mám, ale zatím obsahuje jen nějaké postřehy z kuchyně a několik receptů. Cítila jsem, že to potřebuje něco, co bude tvořit jakousi propojovací linii mezi články.

A tak chci začít nějaké projekty.

Ten první bude čistě můj osobní, je to přání, jak se aspoň pomyslně přenést zpátky do malé kuchyně mojí babičky, navázat na její nedokončenou snahu naučit mne vařit. Chci vařit a péct jako ona a mám k tomu jen dvě pomůcky. Dosud živé vzpomínky a ohmataný sešit plný neseřazených ručně psaných lístků s recepty či útržky receptů, s poznámkami a tipy. Tento sešit chci nejprve pro jistotu digitalizovat – tedy naskenovat a uložit pro případ, že by se, nedejbože, něco s poznámkami stalo.

A chci všechny tyto pro mne hrozně vzácné útržky oživit. A vyzkoušet všechno to, co babičce přišlo natolik důležité a zajímavé, že se to rozhodla zaznamenat a založit, třeba pro někoho, kdo to bude číst po ní. Je to takový poklad. Někdo má po svých blízkých na památku šperky a cennosti. Já mám tenhle sešit a ten je vzácnější než cokoliv jiného.
Takže budu vařit babiččiny recepty.

Jen s tím termínem to bude obtížné. Času od září tolik není a tak nedokážu odhadnout, za jakou dobu by se to dalo stihnout. Nechám si ještě chvíli na rozmyšlenou. Ale pořád bude dost času po večerech a o víkendech. A v nejhorším případě nebudu spát. :-)
Hlavně už se do toho dám. Hrozně se těším.

Žádné komentáře:

Okomentovat