neděle 2. září 2012

Spaghetti alla carbonara


Spaghetti alla Carbonara – tohle je fantastické italské jídlo s poněkud nejasným původem. O vzniku tohoto receptu koluje mnoho legend a nejspíš nikdo neví, která je ta pravá, každopádně je to jídlo se zajímavou historií. Doporučuji přečíst si knihu od báječného vypravěče a milovníka jídla Vladimíra Poštulky – Labužníkovy historky. Právě tam se rozepisuje o mnoha historkách, které opřádají tyhle těstoviny.

Je to asi moje nejoblíbenější úprava těstovin. Toto jídlo je dost syté, a když jsem ho poprvé ochutnala v Jižním Tyrolsku, věděla jsem, že se mi musí podařit ho přesně napodobit. Vyzkoušela jsem několik verzí. A opět platí, že když nepoužijete napodobeniny jako Eidam a Anglickou slaninu a hlavně když tam nenacpete pro toto jídlo naprosto nevhodnou a nesmyslnou smetanu, vznikne dokonalé jídlo.

(Mám takový způsob, jak otestovat restauraci. Pokud v jídelním lístku objevím tento pokrm a v závorce je uvedeno, že obsahuje vejce, slaninu a smetanu, jdu se raději najíst jinam.) Zatím mám s tímto jídlem v restauracích špatné zkušenosti, jednou jsem obdržela něco, co vypadalo jako těstoviny plovoucí v záplavě smetanové vody s ostrůvky míchaných vajíček. Hrůza! A tak si ho raději uvařím doma.


Já je tedy dělám takto. Přiznávám, že v pár bodech se můj postup trochu liší od originálu, ale Babica tedy určitě nejsem. Trvám na kvalitních surovinách. A na vaření s láskou. :-)




Nakrájím si pancettu nebo tu nejkvalitnější libovou slaninu, kterou u nás seženu. Dále si na plátky nakrájím pár stroužků česneku. (Jako obvykle neuvádím množství. Dělám to vždy tak nějak od oka, takže přiměřeně, přiměřeně.)
Na troše olivového oleje dokřupava vypeču slaninu s plátky česneku.
Potom si dám vařit špagety. Používám značku Barilla, ty mám moc ráda. Je třeba je vložit do velkého množství dobře osolené vroucí vody. Kupuji č.5, ty se vaří 8 minut.


Mezitím si nastrouhám sýr - v poslední době jsem si hrozně oblíbila Gran Moravia, myslím, že je pro toto jídlo velice vhodný. Měl by se přidávat i ovčí sýr Pecorino. Zkoušela jsem to, ale vede u mě v chuti jen GM.  Můžete mě soudit.




Do sýra přimíchám žloutky (zpravidla tolik, pro kolik osob vařím) a taky trochu čerstvě mletého pepře. Promíchám. Sůl do tohoto jídla nedávám, není třeba, slanina, špagety i sýr jsou slané dost.
Žádná smetana!!!


Potom už je to rychlé. Špagety vyjmu děrovanou naběračkou a vhodím ke slanině s česnekem. (Špagety neslévat! Je potřeba i ta voda, ve které se špagety vařily). Přidám směs sýra a žloutků. A přiliji jednu nebo dvě malé naběračky vody ze špaget. Ta nám udělá kolem každé špagety spolu se sýrem nádherně hebkou omáčku. Tyto kroky už děláme velice krátce na mírném plaménku. Pro ty, co si troufnou, tak už mimo plotnu. Ono to totiž úplně stačí, ty horké špagety a pánev jsou dostatečně teplé. Ale maminka - zdravotní sestra - mě poznamenala strachem ze salmonely v důsledku nedostatečné tepelné úpravy vajec. Je to asi podvědomé, vím, že tak velké obavy mít nemusím, ale stejně to na tom plamínku vždycky pár vteřin nechám. :-)



Ale jen krátce, je opravdu potřeba jen obalit špagety, ne z toho mít omeletu.
Podávám zakápnuté dobrým olivovým olejem, lehce poprášené čerstvě mletým černým pepřem a třeba ještě plátkem parmazánu.
Zde pro focení lístek bazalky. Ani nevím proč.


Tak tedy dobrou chuť.

Žádné komentáře:

Okomentovat